2025

Letos se 14. ročník festivalu uskuteční ve dnech 29.–31. srpna!

Filmový festival „Hommage à Kieślowski“ je celonárodní a přeshraniční událostí, jejíž 14. ročník se opět koná v malebném Sokołowsku (29.–31. srpna 2025). Festival je symbolicky věnován osobnosti mimořádně ceněného polského režiséra Krzysztofa Kieślowského, jehož dětství a raná mládí jsou úzce spjaty s Dolním Slezskem a Sokołowskem. Akce však nemá za cíl pouze popularizaci osoby a tvorby režiséra „Případu“. Postava Kieślowského je pro nás již léta cenným výchozím bodem a inspirací, ale je třeba zdůraznit, že celý filmový výběr dokládá širší pohled organizátorů na současné kino, kino mistrů i mladých tvůrců, často neprávem zapomenutou klasiku.

Každý rok je hlavní motto akce zaměřeno na důležitou společenskou ideu, úzce spojenou s realitou, která nás obklopuje. Myšlenky odkazující na hodnoty, které se festival snaží zvlášť pěstovat a které zapadají do „filozofie společenské pozornosti“ jeho titulárního patrona, Krzysztofa Kieślowského. V posledních letech to byla motta jako: „Kino-intervence“, „Generace“, „Příběhy z lesa“ nebo „Musíme si pomáhat“. Letos organizátoři akce volí motto „Konce a začátky“, které odkazuje jak na slavnou koncepci cykličnosti dějin Giambattisty Vica, tak na název jednoho z oceněných krátkých filmů během první edice celostátní soutěže krátkých filmových forem, která se konala během festivalu v roce 2024 („Konce a začátky“, režie Klaudia Fortuniak; produkce Łódź Film School).

Podle italského filozofa je umění jedním z nejdůležitějších prvků lidské mentality; umění se stává nejvhodnějším nástrojem poznání jak lidské přirozenosti, tak s ní spojeného historického typu kultury. Odrazem tvarů lidského ducha prostřednictvím umění nejplněji vyjadřujeme naše sny, touhy a bolesti. Patří sem touha po novém začátku, znovuzrození, restartu. Touha po „druhé šanci“, ale také touha po útěku, rozplynutí vlastních hranic. Podobné vlastnosti lze připsat mnoha postavám z bohatého repertoáru Kieślowského, včetně hrdinky Julie, kterou ztvárnila Juliette Binoche ve filmu „Tři barvy: Modrá“ (1993). Právě tento film polského režiséra budeme podrobněji rozebírat během letošního ročníku a našimi hosty budou mimo jiné Sławomir Idziak, Krzysztof Wierzbicki a Jacek Ostaszewski. Ve vybraných filmech chceme vycházet právě z motta „Konců a začátků“, aby navržené projekce byly pro diváky jakousi společnou „filmotera­pií“.

Mezi letošní sekce patří mimo jiné přehlídka filmů české umělkyně Drahomíry Vihanové (1930–2017). Výjimečné české scenáristky a režisérky hraných i dokumentárních filmů, známé svým odvážným přístupem k filmu a kritickým pohledem na tehdejší společnost a její problémy (alienace, samota, bezcitnost sociálních institucí). Byla jednou z prvních žen v československém filmovém prostředí, které se podařilo získat uznání za svou nezávislou a nekompromisní tvorbu. Po léta byla lektorkou na slavné pražské Filmové škole FAMU. Její díla zůstávají stále neznámá a její mimořádná osobnost stojí za pozornost (v roce 2025 slavíme 95. výročí narození této umělkyně!). V retrospektivě budou mimo jiné tituly jako „Fuga na černých klávesách“ (1964) či „Otázky pro dvě ženy“ (1985).

Ani letos nebudou chybět setkání kolem nejnovější polské kinematografie, včetně důležitých debutů. Svoji účast v Sokołowsku potvrdili mimo jiné Korek Bojanowski („Ztráta rovnováhy“), Justyna Mytnik („Mokrý pondělí“), Maria Zbąska („To není můj film“) či Monika Majorek („Nebude jiný konec“). Do Sokołowska zavítají také tvůrci výtečného filmu „Minghun“ s velkou rolí Marcina Dorocińského – režisér Jan P. Matuszyński a scenárista Grzegorz Łoszewski.

V roce 2024 jsme v Sokołowsku poprvé uspořádali Soutěž krátkých filmů. Grand Prix 1. ročníku Soutěže krátkých filmových forem v Sokołowsku (v hodnotě 3000 PLN) získal dokument „Moje sestra“ režie Mariusz Rusiński / dokument / Studio Munka. V odůvodnění poroty vedené režisérkou Magdalenou Łazarkiewicz a scenáristkou Martou Hryniak (dcerou Krzysztofa Kieślowského) stálo: „Za dojemný obraz samoty mezi blízkými v situaci, kdy neexistují snadné recepty na uzdravení vztahů, přesto se takový pokus činí – ve jménu lásky. Za kameru, která s něhou a pronikavostí, bez narušení hranic, pozoruje blízké ponořené do rodinné krize.“ Tradice filmové soutěže bude na HAK pokračovat i v roce 2025 a k soutěžním cenám a oceněním přibude také Cena diváků.