Letos se 14. ročník festivalu koná ve dnech 29. až 31. srpna!

Filmový festival „Hommage à Kieślowski” je celostátní a přeshraniční událostí, jejíž 14. ročník se opět bude konat v malebném Sokołowsku (29. – 31. srpna 2025). Festival je symbolicky věnován světově uznávanému polskému režisérovi Krzysztofu Kieślowskému, jehož dětství a raná mládí jsou silně spojena s Dolním Slezskem a Sokołowskem. Cílem akce však není pouze popularizace osobnosti a díla režiséra Náhody (1980). Postava Kieślowského je pro nás již řadu let cenným východiskem a inspirací, ale je třeba zdůraznit, že výběr filmů odráží širší pohled organizátorů na současnou kinematografii, na filmové mistry, mladé tvůrce i často neprávem zapomenuté klasické snímky.

Hlavní motto festivalu každoročně vyjadřuje důležité společenské myšlenky, které silně rezonují s realitou kolem nás. Tyto myšlenky odráží hodnoty, které festival obzvlášť vyznává a které současně korespondují s „filozofií společenské bdělosti“ našeho titulárního patrona: Krzysztofa Kieślowského. V minulosti to byla například tato motta: „Filmové intervence“, „Generace“, „Příběhy z lesa“ nebo „Musíme si pomáhat“. Letos jsme zvolili motto „Konce a začátky“, které odkazuje jak na slavnou koncepci věčného schématu dějin Giambattisty Vica, tak na název jednoho z krátkých filmů oceněného během první edice celostátní soutěže krátkých filmových forem, jež se konala v rámci festivalu v roce 2024 (Konce a začátky, režie Klaudia Fortuniak; produkce Lodžská filmová škola).

Podle tohoto italského filozofa je umění jedním z nejdůležitějších prvků lidskosti. Stává se nejvhodnějším nástrojem poznávání nejen podstaty lidství, ale rovněž s ním spojených kulturně historických hodnot. Umění odráží podoby lidské duše a skrze něj nejlépe vyjadřujeme své sny, touhy a bolesti, jakož i naši touhu po novém začátku, po znovuzrození či restartu. Rovněž touhu dostat „druhou šanci“, ale také touhu uniknout či vystoupit z vlastních hranic. Podobné pocity můžeme nalézt u mnoha postav z repertoáru Kieślowského, včetně postavy Julie, kterou ve filmu Tři barvy: Modrá (1993) ztvárnila Juliette Binoche. Právě tomuto snímku významného polského režiséra se budeme během letošního ročníku podrobněji věnovat. Mezi hosty nebudou chybět ani jeho spolupracovníci: Sławomir Idziak, Krzysztof Wierzbicki či Jacek Ostaszewski. Letošní výběr filmů koresponduje s mottem „Konce a začátky“ a projekcemi těchto filmů chceme divákům dopřát jistou formu společné „filmoterapie“.

Mezi letošními sekcemi najdete rovněž retrospektivu filmů české umělkyně Drahomíry Vihanové (1930–2017). Významná česká scenáristka a režisérka hraných a dokumentárních filmů, známá svým odvážným přístupem k filmu a kritickým pohledem na tehdejší společnost a její problémy (odcizení, osamělost, bezcitnost společenských institucí). Byla jednou z mála žen československé kinematografie, která si získala uznání za svou nezávislou a nekompromisní tvorbu. Po léta byla pedagožkou slavné pražské filmové školy FAMU. Ačkoli si tato výjimečná osobnost zaslouží pozornost, její díla zůstávají i nadále málo známá (letos si připomeneme 95. výročí jejího narození). Retrospektiva bude zahrnovat mimo jiné snímky Zabita neděle (1969), Fuga na černých klávesách (1964) nebo Otázky pro dvě ženy (1985).

Ani letos nebudou chybět setkání věnovaná nejnovější polské kinematografii, včetně významných debutů. Svou účast v Sokołowsku potvrdili mezi jinými Korek Bojanowski (Ztráta rovnováhy), Justyna Mytnik (Velikonoční pondělí), Maria Zbąska (To není můj film) a Monika Majorek (Kde začneme). Sokołowsko navštíví také tvůrci pozoruhodného snímku Minghun (s vynikajícím výkonem Marcina Dorocińského) režisér Jan P. Matuszyński a scenárista filmu Grzegorz Łoszewski.

Novinkou letošního ročníku bude také sekce představující výběr filmů festivalu Millennium Docs Against Gravity – akce, kterou již řadu let oceňujeme za její důsledné propojování dokumentární tvorby s aktivním společenským a intelektuálním dialogem. Projekce v Sokołowsku se stanou mostem mezi dvěma festivaly, které i přes svůj odlišný formát, vycházejí ze stejných hodnot: kinematografii považujeme za účinný nástroj změny, reflexe a empatie. V programu se objeví mimo jiné dojemné Dopisy z Vlčí ulice, které jsou osobním příběhem o dětství a násilí či filmová cesta do minulosti Riefenstahl, která znovu otevírá otázky o odpovědnosti tvůrce a etických hranicích umění. Sekci doplní Pasažer Andrzej Munk, portrét výjimečného režiséra očima jeho spolupracovníků, jakož i nostalgický film Vlaky, který jemně proplétá osudy lidí a krajiny skrze mizející svět železnice.

V roce 2024 jsme poprvé uspořádali v Sokołowsku soutěž krátkých filmů. Grand Prix první ročníku soutěže krátkých filmů (ve výši 3000,- PLN) získal dokumentární film Moje sestra režiséra Mariusza Rusińského (dokument produkce Studia Munka). V odůvodnění poroty pod vedením režisérky Magdaleny Łazarkiewicz a scenáristky Marty Hryniak (dcery Krzysztofa Kieślowského) se píše: „Za dojemné zobrazení osamělosti mezi blízkými, jakož i za snahu o ozdravení vzájemných vztahů ve jménu lásky v situaci, kdy žádné snadné návody neexistují. Za kameru, která citlivě a vnímavě, bez narušování intimity, pozoruje blízké osoby ponořené do rodinné krize.“ Na tuto tradici navážeme i v letošním roce a k soutěžním cenám se přidá také Cena diváků.