Festivalové sekce

Hommage à Kieślowski

Hlavní motto festivalu každoročně vyjadřuje důležité společenské myšlenky, které silně rezonují s realitou kolem nás. Tyto myšlenky odráží hodnoty, které festival obzvlášť vyznává a které současně korespondují s „filozofií společenské bdělosti“ našeho titulárního patrona: Krzysztofa Kieślowského. V minulosti to byla například tato motta: „Filmové intervence“, „Generace“, „Příběhy z lesa“ nebo „Musíme si pomáhat“. Letos jsme zvolili motto „Konce a začátky“, které odkazuje jak na slavnou koncepci věčného schématu dějin Giambattisty Vica, tak na název jednoho z krátkých filmů oceněného během první edice celostátní soutěže krátkých filmových forem, jež se konala v rámci festivalu v roce 2024 (Konce a začátky, režie Klaudia Fortuniak; produkce Lodžská filmová škola).

Podle tohoto italského filozofa je umění jedním z nejdůležitějších prvků lidskosti. Stává se nejvhodnějším nástrojem poznávání nejen podstaty lidství, ale rovněž s ním spojených kulturně historických hodnot. Umění odráží podoby lidské duše a skrze něj nejlépe vyjadřujeme své sny, touhy a bolesti, jakož i naši touhu po novém začátku, po znovuzrození či restartu. Rovněž touhu dostat „druhou šanci“, ale také touhu uniknout či vystoupit z vlastních hranic. Podobné pocity můžeme nalézt u mnoha postav z repertoáru Kieślowského, včetně postavy Julie, kterou ve filmu Tři barvy: Modrá (1993) ztvárnila Juliette Binoche. Právě tomuto snímku významného polského režiséra se budeme během letošního ročníku podrobněji věnovat. Mezi hosty nebudou chybět ani jeho spolupracovníci: Sławomir Idziak, Krzysztof Wierzbicki či Jacek Ostaszewski. Letošní výběr filmů koresponduje s mottem „Konce a začátky“ a projekcemi těchto filmů chceme divákům dopřát jistou formu společné „filmoterapie“.

Polsko-české filmové dialogy

Tato sekce má v rámci 14. ročníku festivalu Hommage à Kieślowski výjimečné postavení a nabírá intimních rozměrů. V duchu hlavního motta „Konce a začátky“ nabídneme dvě krátké studentské etudy: Místo narození Magdaleny Łazarkiewicz-Holland a Zázrak Heleny Třeštíkové, které vznikly v Polsku a Československu na přelomu 70. a 80. let. Oba se věnují jedné z nejuniverzálnější a zároveň nejkrajnější lidské zkušenosti – narození dítěte, nahlížené optikou dvou žen stojících na prahu mateřství.

V tomto symbolickém filmovém dialogu se potkávají dva způsoby vnímání, jazyky i dokumentární tradice, které navzdory rozdílům vedou diváka stejným směrem: k citlivému, realistickému pohledu na lidské emoce, obavy i naděje. Díky nim se taky dovídáme, jak se rodily tvůrčí osobnosti režisérek, které trvale vstoupily do historie dokumentárního filmu, a to jak v Polsku, tak v Čechách. Sekce je součástí projektu Polsko-česká filmová spolupráce 14. ročníku festivalu Hommage à Kieślowski a 51. ročníku Letní filmové školy v Uherském Hradišti, realizovaného s podporou Ministerstva zahraničních věcí Polské republiky v rámci programu Polsko-českého fórum pro sbližování společností, prohlubování spolupráce a dobré sousedství 2025.

Češky za kamerou: Retrospektiva Drahomíry Vihanové

Jedním z nejdůležitějších bodů 14. ročníku festivalu Hommage à Kieślowski bude retrospektiva Drahomíry Vihanové – významné české režisérky a scenáristky, jedné z mála žen československého filmu, která získala uznání díky své nezávislé a nekonvenční tvorbě. Její filmy, zabývající se tématy osamělosti, odcizení a krize identity, okouzlují formální odvahou a pronikavým pohledem na realitu. Vihanová byla také uznávanou pedagožkou pražské FAMU a její díla, stále málo známá, si znovu zaslouží připomenutí.

V rámci retrospektivy uvedeme mimo jiné Fugu na černých klávesách (1964), hraný debut Zabitá neděle (1969) či její dokumenty Otázky pro dvě ženy (1985) a Posledního z rodu (1970). Projekce filmů budou doprovázet diskuse věnované dílu této umělkyně, a to u příležitosti 95. výročí jejího narození. Retrospektiva je součástí projektu Polsko-česká filmová spolupráce 14. ročníku festivalu Hommage à Kieślowski a 51. ročníku Letní filmové školy v Uherském Hradišti, realizovaného s podporou Ministerstva zahraničních věcí Polské republiky v rámci programu Polsko-českého fórum pro sbližování společností, prohlubování spolupráce a dobré sousedství 2025.

Konce a začátky

Sekce „Konce a začátky“ představuje pozoruhodnou kolekci mezinárodních filmů, které se zabývají existenčními otázkami: smyslem života a smrti, ztrátou blízkých či nadějí na nový začátek. Výběr snímků tematicky i filozoficky koresponduje s letošním mottem festivalu a vytváří prostor pro zamyšlení se nad tím, co nového může začít, když něco jednou pro vždy skončí.

Program nabídne mimo jiné intimní česko-slovenské drama Rok vdovy Veroniky Liškové o ženě, která se po ztrátě manžela snaží najít nový smysl života či dojemný Minghun Jana P. Matuszyńského, polsko-čínskou duchovní cestu o hledání smyslu života po smrti dítěte. V neposlední řadě pak zapomenutou klasiku Křik Barbary Sass s excelentním výkonem Doroty Stalińské, jež pojednává o ženě na pomezí dvou světů a společenských norem, která musí čelit vlastní zranitelností. V této sekci se nachází také zahajovací snímek Lilac/Bez v režii Piotra Jaxy a Mikołaje Jazdona. Tento dokument z roku 2024 byl natočen metodou fotofilmu, což obzvlášť zdůrazňuje napětí mezi přítomností a její absencí, a to ve vztahu k osobám, místům, věcem. Snímek ukazuje příběh tří Američanek židovského původu, matky a jejích dvou dcery, které přijíždějí do Polska, aby se po více než sto letech vrátily na místa, kde žili jejich předkové. Tento snímek se podobně jako u Kieślowského dotýká osudových otázek a ukazuje, že i konce může znamenat nový začátek. Jsme ale na takovou cestu připraveni?

Nejnovější polské filmy

Tato sekce představuje nejsilnější hlasy mladých polských filmařů. Jejich dojemné a na festivalech oceňované debuty a druhé filmy, odvážné formálně i tematicky rezonují s aktuálními společenskými a emocionálními problémy. Jedná se o osobní a nekonvenční kinematografii, která se dotýká různých témat: dospívání s traumatem, násilí v uměleckém prostředí, vyhořelé lásky nebo složité konfrontace s rodinnou minulostí. V letošním programu najdete například: dojemný příběh o přátelství a traumatu Velikonoční pondělí, silný psychologický thriller z prostředí divadelní školy Ztráty rovnováhy, plnou humoru roadmovie od zimního Baltského moře To není můj film či intimní portrét sourozenců, kteří se po smrti otce snaží obnovit vztahy Kde začneme. Po projekcích zveme na setkání s tvůrci, pro které se film stává nástrojem rozhovoru, vzpoury a změny.

Dokumenty Millennium Docs Against Gravity

Poprvé v historii festivalu představujeme výjimečnou sekci připravenou společně s Millennium Docs Against Gravity, jedním z nejvýznamnějších festivalů dokumentárního filmu v Evropě. Jedná se o nefikční kinematografii nejvyšší kvality: uměleckou, angažovanou, tázající se a vyzývající k přemýšlení. Přítomnost těchto filmů v Sokołowsku je symbolickým propojením dvou festivalů založených na stejné myšlence: film pro nás představuje nástroj dialogu, reflexe a proměny.

V programu se mimo jiné objeví vizuální symfonie Vlaky Macieje Drygase, citlivé a zábavné Dopisy z Vlčí ulice Arjuna Talwara či dokumentární portrét Andrzeje Munka režiséra Michała Bielawského. Speciálními událostmi budou projekce dvou mimořádných životopisných snímků: Riefenstahl Andrease Veiela a Pasažér Andrzej Munk – srovnání dvou velkých filmařů, které dějiny umístily na protilehlé ideologické a morální barikády. Jedná se o díla, která odhalují složitý vztah jednotlivce vůči systému a ukazují, jak tenká je hranice mezi uměním a propagandou.

Oblíbené filmy Marie Kieślowské

Bez jejího zapojení by „Archiv tvorby Krzysztofa Kieślowského“ nevznikl a odkaz jednoho z nejvýznamnějších režisérů 20. století by nebyl opečovávaný. Marie Kieślowská stala jako patronka festivalu už u jeho prvního ročníku. Jako manželka Kieślowského je věrnou opatrovnicí jeho odkazu a neustále nám připomíná, jak vnímat filmy procítěněji a osobněji. Abychom uctili její přítomnost, zveme na speciální projekci v sekci věnované filmům, které jsou jí zvlášť blízké.

Tentokrát paní Marie vybrala výjimečné dílo: Fanny a Alexandr Ingmara Bergmana. Tento film, se svým procítěným pohledem na dětství, rodinu, spiritualitu a divadlo zvané svět, velmi rezonuje s tvorbou Krzysztofa Kieślowského, a to jak v jeho humanistické rovině, tak ve schopnosti zobrazovat nezobrazené. Příběh o ztrátě a znovunalezení smyslu života, o světě viděném dětskýma očima, kde se prolínají sny, strachy a kouzla. Pro Marii Kieślowskou velmi osobní film, možná právě proto, že stejně jako v životě, i v tomto příběhu je vše důležité hluboce ukryto.